Nikoliv Gigolo, ale více společník na Blog.cz

Vzhledem k tomu, že jsem tu delší dobu nebyl tak se mi v mailu nakupily emaily od kluků/mužů, kteří by si přáli stát se společníkem. Zkusím zde vyjádřit můj názor jak by měl společník měl vypadat. Všechny věci jsou individuální a nejde vždy o dogma. Kolik lidí, tolik názorů, ovšem některé myšlenky a pravdy platí pro všechny.

1. Kluk versus muž

Jak jistě sám název napovídá, je rozdíl mezi klukem a mužem. Kluk je tam kvůli tomu co chce on. Muž je tam pro to co chce žena. Zřejmě to několikrát zopakuji, ale ženy chtějí trávit chvíle se společníky protože jim něco chybí. Ty vzácné chvíle štěstí a pohody. Takže je potřeba myslet hlavou. Vždyť strávit chvíle v příjemné společnosti jsou darem pro oba, nejen pro ženu, ale i promuže. Věřte mi, že pokaždé si příjemný rozhovor, skleničku vína nebo procházku užiju. Proto to dělám, kvůli příjemným chvílim s vyjímečnými ženami. Každá žena je vyjímečná.

2. Být sám sebou

Není nic horší než společník, který si hraje na něco čím není. Proč je se mnou žena? Protože se cítí vyjímečná. Protože v ten moment je to ona komu ta chvíle patří, jen jí a nikomu jinému. Nehrajte si na drsňáky, sexuálně výkonné divochy nebo přehnané romantiky. Buďte sami sebou.

3. City a krása

Nikdy nedovolte citům aby se Vám dostaly do života. Většina žen je zadaných, případně tak zaneprázdněných, že nemá čas hledat vztah trvalý. City se rovnají rychlý konec společníka. A krása? Kdo z nás o sobě může říct, že je krásný? S lidmi se začneme bavit možná kvůli tomu jak vypadají. Ale v jejich společnosti setrváme díky tomu jací jsou. Koho si vyberete? Nagelované týpka co pořád mluví nebo průměrně vypadajícího muže, který tam je pro Vás a udělá Vás nejvyjímečnější ženou na světě?

4. Peníze

Ano, dělám to i kvůli penězům. Ale ne hlavně kvůli nim. Rozdíl mezi profesionálním společníkem je kvalita a cena. Každý muž i žena mají nějakou úroveň. Zde platí, že nejsme tak bohatí abysme kupovali levné věci. Proč si mě ženy najímají? Protože jsem něco zakázaného, ale také luxusního. Jak je možné že večeře muže stát několik tisíc korun, ples někdy i deset tisíc, v případě zájmu i noc. A dovolená? Klidně i pár desítek tisíc. Laciných šperků je všude dost, luxusní šperky dávají ženě pocit vyjímečnosti. Ale to neznamená, že začínající společník si začne účtovat horentní ceny. Zkušenosti určují cenu.

5. Sex

Ano, i sex patří ke společníkovi. Řídíme se přáními klientky, ovšem to, že žena zaplatí za noc nebo dovolenou neznamená, že musí být i sex. Nadržených, hormony čpejícími mladíky je plný internet, seznamky i chatovací místnosti. Vzájemná masáž, něžnosti a pozornost věnovaná ženě jsou mnohdy víc než pár minut divokého sexu. Proč? Protože jste tam pro ni, neděláte ji laskavost, není to práce. Je to vnitřní postoj, který většina mužů nezvládné. Proto si mě ženy najímají, dělám je vyjímečnými.

6. Společník versus prostitut

Rozdíl mezi společníkem a prostitutem je jako mezi undergroundovým koncertem rockové kapely a něžnou symfonií. Nejde mi osex, ovládání ženy, hraní si na tvrďáka, peníze nebo o to zvýšit si sebevědomí.

Dlouhý pohled do očí mezi společníkem a ženou, který vyjadří vyjímečnost okamžiku mezi nimi stojí za to pro oba dva. To je kvalita, která odděluje společníky od prostitutů, nikoliv množství orgasmů. Žena při tom pohledu má chtít zastavit čas. Pokud to v očích nevidíte, něco je špatně.

Pohodně dlouhé době jsem se rozhodl přispět dalším článkem. Posledních pár měsíců nebylo příjemných. Dostával jsem emaily od potenciálních klientek, žádosti o rady od potencionálních společníků a hodně emailů od naštvaných manželů, kterým se asi hroutí manželství. Bůh ví proč, ale viní z toho mě.

Dlouho jsem se neozval ze zdravotních důvodů. Ale také i jiných. Měl jsem slabou srdeční příhodu, poškozená játra a přišel také skoro o celý svůj majetek, díky jedné slečně. Sedím u krbu se sklenkou vína a přemýšlím nad životem. Těch několik měsíců bylo pro mě peklem, které jsem málem nezvládl. Byl jsem ponižován, psychicky vydírán a sprostě okrádaný. Už očekávám emaily ve stylu, že si to zasloužím nebo že si to brzo vydělám zpět.

Proč píšu na téma "Nemožné" je docela jednoduché. Když jsem ležel v nemocnici na kapačkách potkal jsem tam vyjímečnou osobu. Byla jí ctihodná sestra. Byl jsem vychován v rodině, kde se v boha věří, ale žádný křest nikdy neproběhl. Tato sestra nebyla zdravotní sestrou, ale chodila na návštěvy za starými lidmi a jednou jsme se potkali. Připadal jsem si jako v jiném světě. Potkat v dnešní době člověka, který vás neodsoudí, vyslechne Vás a dokáže pohladit po duši už jen svoji přítomností, je velmi vyjímečné. Když to vezmu z mužského pohledu byla to žena nádherného vzhledu, zelené oči, zrzavé vlasy. Možná je bůh ví proč jsem ale nebyl přitahován vzhledem. Byla to její duševní síla a vyrovnanost. Chtěl jsem se zastřelit jak jsem se vrátil z nemocnice. Vím, že bych to asi nikdy neudělal už kvůli rodině. Ale kvůli sestře z nemocnice a díky tomu co mi řekla jsem do nedokázal.

Víte co? Věřím v přítomnost andělů a ona anděl byla. Možná se rouhám, možná si ji idealizuju. Řekla mi, že žít tak jak žiju je hřích, že pohrdám svátostí manželskou. Ale pohled do jejich očí si vybavím vždy když zavřu ty mé a odpoutám se od reality. Bylo to jako být v hypnóze. Vídali jsme se často, naposledy před týdnem když už mi zbývalo pár dní do propuštění a ona za mnou přišla se zvláštním dárkem. Byla to její Bible, kterou dostala jako dítě. Dárek pro věřícího člověka nesmírné hodnoty. A ona mi ji dala. Neměl jsem slov. Podívala se mi dlouze do očí a řekla: "Věřím, že jste dobrý člověk." Naše oči se nemohli navzájem přestat dívat na toho druhého. Nedokázal jsem to a obejmul ji. Nebránila se a brala to jako přátelské obejmutí. Při dalším pohledu už jsem to nevydržel a políbil ji. Asi si za to zasloužím zatracení. Ale poprvé v životě byla vteřina celým životem a jeden člověk celým světem.

Možná jste takový pocit také zažily. Každý z nás ho jednou pozná, někdo dříve, někdo později. Chtěl bych vrátit čas a v tu chvíli čas samotný zastavit. Bylo to elektrizující, neuvěřitelně něžné a neuvěřitelně překrásné. Zažil jsem téměř všechno. Ale tak krásný pocit ještě ně. S největší pravděpodobností nepřestanu s tím co dělám. Ale ona navždy zůstane v mém srdci. Navždy. Doufám, že jednou potkám ženu jako ona, která ve mně neuvidí společníka, ale dobrého člověka s velkým srdcem. A i přesto, že city jsou luxus, který si nemůžu dovolit, přesto stále doufám, že jednou.

Její slova, která mi pošeptala, když jsem ji se slzami obejmul mi pořád zní v hlavě.

"I když jsi v davu, ale cítíš se sám. I když musíš mít úsměv na rtech, ale uvnitř pláčeš. Vzpomeň na krásné chvíle svého života a děkuj pán bohu, že ti byl dán dar života."

Ať už si myslíte cokoliv, nebyl to polibek od ctihodné sestry, ale dar víry který jsem dostal. V to, že jsem dobrý člověk a že jednou dojdu usmíření, cestu k samotnému já. Snad již brzy budu moct aspoň nastínit, zda se z problémů dostávám a že je mé zdraví lepší. Ale aspoň vím, že pořád existují lidé, kteří nevidí zevnějšek, oblečení, vzhled, ale vidí duši.

Zkusím znovu začít tam kde jsem přestal a plnit ženám jejich přání, dávat jim štěstí a takové chvíle, kterou já jsem měl možnost pocítit s ní. Už vím jaké to je. A o to víc si vážím poděkování od těch, pro které můj polibek byl celým životem a já pro ně byl celý svět. Pro chvíle, kdy chtěly být šťastné, pro chvíle kdy chtěly zastavit čas.